close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2010

Hannah Montana loučí s Hannou 3.serie

27. února 2010 v 22:57 Bulvár
No páni já jsem našla na youtube.com posledni dil Hanny Montany je to jenom upoutavka.
Je to nej video co jsem videla ma to malou navstevnost tak jsem myslela ze jste to jeste nevideli.
Oliver a Lili breci na to se kouknete:
Tento dil bude trvat 130 minut!!!!!!!!!!!!!!!!


Miley Cyrus nejhorší vzor pro děti a mládež roku 2009

20. února 2010 v 9:51 Bulvár
Vyplynulo to z online hlasovania jsyk.co (Just So You Know), do ktorého sa zapojilo viac ako 50-tisíc ľudí. Od roku 2006 je Cyrus najväčším tínedžerským idolom. Predala viac ako sedem miliónov albumov, navrhla vlastnú módnu líniu a zarobila milióny dolárov za nakrútenie snímky Hannah Montana: Film (2009). K prvenstvu v rebríčku zrejme prispelo, že randí s 20-ročným modelom či tancovanie okolo tyče na udeľovaní tínedžerských cien. Hviezda kanálu Disney získala 42 percent všetkých hlasov. Druhé miesto obsadila Britney Spears, bronzová priečka patrí raperovi Kanyemu Westovi. Najlepším vzorom pre deti a mládež je spomedzi speváčok 19-ročná country senzácia Taylor Swift, nasleduje Katy Perry a na treťom mieste skončila Beyoncé. V kategórii herečiek vyhrala hviezda filmovej ságy Twilight Kristen Stewart. Najviac hlasov z hercov získal jej kolega Taylor Lautner. Porazil dokonca minuloročného víťaza Roberta Pattinsona.

1.policie Miley Cyrus

19. února 2010 v 20:11 Modní policie
Takže je tu první modní policie.PROSÍM KOPÍRUJ JENOM SE ZDROJEM psala jsem to sama.


No myslím,že je to hezky obleček pro tenagery.
Klasické bílé tričko a krásná modní pruhovaná košile.
Normální klasické rifle s krásnými dlouhými kozačkami dokonale ladí a vyniknou.

Barvy:58%
Pohodlnost:96%
Krása:88%
Styl Miley Cyrus:48%

Mě se to prostě líbí!!!!!!!!!!!!!!!!!
A co vám?
Napište to do komentářů!!

BatWoman

19. února 2010 v 19:51 Bulvár
Takhle by možná mohla Miley vypadat v pokračování filmu The Dark Knight. Hej ale to se mi líííbí :D Někdo je pro a někdo proti. Já ten film neviděla takže nemůžu posoudit. Ale ten obleček by jí slušel :D No uvidíme jestli nakonec roli dostane nebo ne :)

Miley jde z PILATES

8. února 2010 v 19:09 Bulvár
Také se Vám líbí tepláky Miley?Nedávno vyšla před svůj newyorský hotel v teplácích značky Victoria's Secret a pro tentorkát byla paparazzim spatřena a též vyfocena jak odchází ze své hodiny pilates,na kterou chodí několikrát týdně...Hold musí být přece fit. I pro tuto příležitost si seriálová Hannah Montana na sebe oblékla tepláky značky Victoria's Secret. To je to,co jí opravdu závidím..myslím,že jsou sice obyčejné,ale i tak krásné a stylové...No jo ty naše nej. HVĚZDY


Holohlavá Miley

8. února 2010 v 19:06 Fotky
Panebože! Miley má paruku! To snad ne! To by si mnozí z vás asi
v tuto chvíli řekli, ale to je jen počítačová výroba! Takže nebojte Miley
holohlavá není!


Miley stratila svého pejska

8. února 2010 v 19:04 Bulvár

Miley byla hrozně šťastná
až se Sophi našla.

Kusovka do soutěžě

6. února 2010 v 23:36



Jak šel čas s Miley

6. února 2010 v 22:26 Bulvár
Keď mala 1 rok:

1993 photo | Miley Cyrus
2 roky:

1994 photo | Miley Cyrus

3 roky:

1995 photo | Miley Cyrus

4 roky :

1996 photo | Miley Cyrus

5 rokov :

1997 photo | Miley Cyrus

6 rokov :

1998 photo | Miley Cyrus

7 rokov :

1999 photo | Miley Cyrus

8 rokov :

2000 photo | Miley Cyrus


9 rokov :

2001 photo | Miley Cyrus

10 rokov :

2002 photo | Miley Cyrus

11 rokov :

2003 photo | Miley Cyrus

12 rokov :

2004 photo | Miley Cyrus

13 rokov :

2005 photo | Miley Cyrus

14 rokov :

2006 photo | Miley Cyrus

15 rokov :

2007 photo | Miley Cyrus

a sladkých 16 rokov :

2008 photo | Miley Cyrus ♥♥♥


Reklamy!!!!!!!!!!!!!

6. února 2010 v 18:43
Jsem pište svoje reklamy!!!!!!!!!
Ale pozor musí v komentáři byt:
1)Přezdívka?
2)Blog?
3)O cem je?
4)Nove clanky?

Mé Diplomky

6. února 2010 v 16:01 Blog

Super Koncert v Londýně

6. února 2010 v 12:45 Bulvár
Zdroj.Když se do toho Miley opře, má její koncert vážně grády!
Jaká je disneygirl naživo? Co všechno nesmí chybět při její show? BRAVO se vydalo až za kanál La Manche, aby zkouklo v londýnské O2 Areně její jedinečný koncert...

I když je to víc jak měsíc, připadá mi to jako včera, když si mě k sobě do kanclu zavolala šéfredaktorka a povídá mi: "Karlí, co děláš 14. prosince?" A já na to: "Takhle z hlavy myslím že nic!" A za pár vteřin jsem od ní uslyšela: "Super - pojedeš do Londýna na koncert Miley Cyrus!"

Woow! Hustý! Dělá si srandu?! Takovéhle myšlenky byly první, které mi probleskly hlavou, a já byla naprosto v šoku! Ale byla to pravda a já 14. prosince nasedla v Praze na Ruzyni do letadla směr Londýn/Heathrow a zhruba o osm hodin později jsem se už uvelebila na sedadle 345 v řadě "H" a koukala na šedesátiminutové vystoupení Mileyina bráchy Tracea (20) a jeho kapely Metro Station!

"Tak to je hustej maník," říkala jsem si v duchu, když jsem na něj zírala, jak běhá a skáče po jevišti a předvádí brilantní kousky se svojí kytarou! A pak, když byla aréna dostatečně "vypruzená" a lidi si mohli hlasivky strhnout, když unisono skandovali "Miley, Miley!", se na scéně tahle supergirl konečně objevila!
A že to umí roztočit opravdu ve velkém stylu netřeba zmiňovat! Spousty cool a sexy oblečků, které střídala jako na běžícím pásu, jedinečný silný hlas a fantastické efekty jako třeba výbuchy ohňů, létající motorka, terénní džíp nebo pojízdné pódium braly přítomným fanouškům doslova dech!
Zdroj:

Přední záložka

6. února 2010 v 11:31 Kniha Miley Cyrus
Všechny rozmanité stránky jsou tu o nás. Kdo jsme-a kým bychom mohli být, pokud budeme sledovat naše sny.

Před třemi lety byla Miley Cyrus zdánlivě neznámá. Její život ve venkovském Teneesse byl naplněný rodinou, přáteli, školou roztleskáváním a denními povinostmi se životem na farmě. A pak přišla malá show s názvem Hannah Montana.

Téměř přes noc Miley prudce vystoupala a stal se z ní televizní a zpívající fenomén. Klidné dny byly nahrazeny vyprodanými koncerty, televizními akcemi a focením pro magazíny. Ale přes to všechno zůstala Miley poblíž své rodiny a přátel a zůstala připojena ke svým jižním kořenům, které jí dělali tak silnou.

V Miles To Go Miley nabízí upřímné, humorné a často i dojemné příběhy dospívající dívky přicházející z let od soukromích chvílích se svým dědou až po cestu se svým tátou Billy Rayem a útěkem nad mocnou vládou namyšlených holek.

Miley mluví o utrpení až přes drama a rozchody a přicházení těch relativně nezraněnách z druhého konce. A teď bude diskutovat se všemi milníky nadále ponecháno na dosah svých snů a ponaučení. Toto je opravdu unikátní pohled do světa jedné z dnešních největších a nejjjasnějších hvězd a tak jak ona řeší pohled v před.

Předmluva

6. února 2010 v 11:31 Kniha Miley Cyrus
aměřuji se na svou první lásku! Jediný muž který mi rozumí. Ten, který bude navždy vlastnit klíč k mému srdci. Ten, jenž jsem šťastná že je nejen můj nejlepší kamarád ale také můj hrdina. Tato kniha je památkou na mého dědu. Vždy Tě budu milovat! Děkuji vám za odpovědi na mé prosby..

xo Miley
PS: Chybíš mi!

Úvod

6. února 2010 v 11:31 Kniha Miley Cyrus
Ok, tohle bude divné místo pro začátek, ale myslím si hodně o svých rukou. Narodila jsem se jako levák. Můj táta je také levák, ale je naprosto přesvědčený že já jsem pravák. Myslím, že je to proto že vždy říkal že leváci se "učí svět po zpátku" a také vím že strávil těžký čas najít levou rukou kytaru..tu a tam.. Ať je už důvod jakýkoliv, od doby co jsem začala psát, používal mou pravou ruku. Funguje. Ve zbytku svého života jsem psala levou rukou ale občas i pravou rukou. Takže pokud se vám nelíbí můj rukopis - promluvte si s tátou.

Prostě bordel s tou mojí levou rukou. Přišlo toho samozřejmě mnohem více protože jsem se napříč vydala ke knize o Kaliografii a začala jsem se učit Čínské znaky. S mojí pravou rukou. Narovinu. Letěla jsem pronajatým letadlem z Los Angeles do New Yorku. Let byl bouřlivý, inkoust mi vytekl nejméně dvakrát a podařilo se mi ho dostat na sebe, na papír a na sedadlo v letadle a byla jsem unavená na to uklidit nepořádek v koupeleně. Moje mamka na mě začala křičet že ten inkouset je všude, ale opravdu jsem od něj celá byla.

Slovo "kaliografie" znamená Řecky "krásné psaní". Lidi věřte mi že když Řekové viděli co dělám, vytvořili pro to nové slovo. Byla jsem tím okamžitě posedlá. Nakreslila jsem znak pro "lásku", "štěstí", "život", "znalost" a znovu a znovu, nejprve pomalu a opatrně jako učitelka v mateřské školce, když učí děti psát. Pak to šlo rychleji a lépe. Je to dobrá věc, že letadlo není vybaveno pro reklamy na obloze, nebo se asi snažila, abych převzala pilotní stav s označením "Rock On". K dispozici má být čínský znak ne?

7 ZÁLIB KTERÝMI JSEM POSEDLÁ PO 5 SEKUNDÁCH

  1. Kaliografie
  2. Našívání korálků
  3. Pletení na dobu 2 sekundy
  4. Šrotovat knihu
  5. Čtení Einsteinova života
  6. Být jako mořský biolog
  7. Vysoká móda
Někteří lidé věří že váš rukopis vypráví všechna vaše tajemství, že sklon, smyčky a tečky na listu nebo jen vaše poznámky odhalí vše o vaší osobě. Je to cool nápad, ale opravdu si myslím, že jediná věc, co někdo může říct z mého rukopisu je to že jsem to pravděpodobně psala druhou rukou. Dělám skoro všechno ostatní - česání vlasů, otevírání dveří, držení vidličky, přesnášení oteže z mého koně - levou rukou. A víte co, můj táta měl přeci jen jeden bod - já si myslím že se svět domnívá trošku obráceně, i když někdy je snažší něco udržet a tak se vše ubírá správným směrem. Možná proto jsem se vždy cítila vědoma toho že je vše super chraněné v mích rukou. Já vím, já vím: divné* Ale mám prostě pocit, jako kdyby moje ruce byly důležité. Moje energie pochází z nich. Všechno co dělám od nich pochází.

Moje pravá ruka je pro kreslení. Používám jí k hraní na kytaru a k psaní. Moje levá ruka je starající se. Rozčesávám své menší sestře vlasy, držím se za ruce s přáteli s uklidňuji Sofii, moje štěňátko, když spolu usínáme. (A příležitostně plácám svého bratra Braisona po hlavě když do mě dloubá. Já vím ale každý má své meze!) Nechala jsem obě mé ruce volně bloudit po piánu a pak na papíře. Jsou to peřeje mé bible , hledání pravdy. Cítím že moje cesta prošla těžkými časy. Chci udělat vše proto abych byla dobrá a milující umělkyně. Kdo jsem a co řeknu, a to bez naděje a radosti která se může šířit - to vše pochází z mích vlastních rukou. Jsem pravák? Jsem levák? Jsem nikdo? Jsem zpěvačka nebo herečka? Jsem mediální osoba nebo jsem soukromá osoba? Proč nemůžu být každá z těchto věcí? Jsem v televizi. Píšu knížku. Ale také rádá bývám doma se svou rodinou. A v mé hlavě cítím že jsem na dobré cestě. Jsem osoba kterou znáte z televize, z fotek nebo z této knihy? Nebo je pro každého z nás těžké mě definovat? Říkám jsi, kdo jsem? Hodně lídí mě zná jako Hannah Montanu ale Hannah je televizní postava. Ona je fikce. Samozřejmě že jsem do ní dala kus sebe. Snažila jsem se jí stvořit život.

Toto je má vlastní kniha-moje první šance říct můj vlastní příběh vlastními slovy. Ale říct můj příběh, musím mluvit o Hannah. Ale to je v pořádku. Protože si myslím, že je důvod, proč se lidé vztahují na Hannah Montanu a i Miley Stewart -je to změna mé osobnosti v televizi. Všechny rozmanité stránky jsou tu o nás kdo jsme - a kým by jsme mohli být pokud budeme sledovat naše sny. Vypadá to že vždy odpovídám na otázky o sobě: dělám rozhovory s televizí, rádiem a časopisy, mluvím s paparazzi a také cizími lidmi na ulici. Znovu a znovu říkám lidem (pokud je to vždy pravda) že turné bude skvělé, koncerty jsou velmi zábavné a že jsem hrdá na svoje album. Ale nikdo nikdy ke mě nepřišel a nezeptal se mě: ,,Ahoj, jaký máte pocit ze svých rukou? Jsou důležité k vašemu umění? Co pro vás znamenají?"

Tato kniha je místo, kde můžu vysvětlovat, vtipkovat, a zkoumat co je pro mě skutečně důležité. Chci odpovědět na otázku, která mi nikdy nebyla položena. Chci aby šel můj strážce dolů . Chci mluvit o tom, co pro mě znamená hudba, chci ukázat že můj celý život není jen slunce a duha. Není to jako třeba že jsem nikdy neměla nic zlomeného. Cítila jsem se pod tlakem, nechtěná, smutná, znuděná a osamělá. Ale také jsem cítila velkou radost a vděčnost. Chci se všemi sdílet kdo jsem - ne ta fotogenická, elegantní holka na obálkách časopisů ale ta co se narodila v Nashvillu, milovala Marilyn Monroe, nesnášela zeleninu a vždy měla legrační nápady o své ruce.

Když jsem začala pracovat na této knize, bylo mi patnáct. V té době co jsem ji dokončila mi už bylo šestnáct. Jsem dost mladá na to abych psala o svém životě. Ale jsem považována za hodně mladou pro spustu věcí které dělám, ale líbí se mi to. Na mládí není nic špatného. Mladí lidé mají hodně energie! Máme toho hodně co říct. Nikdy jsem neměla nedostatek myšlenek, nápadů nebo stanovisek. Vím že jsem teprve na začátku svého života. Mám neuvěřitelnou cestu a bude to super. Takže chci položit milník přesně tady-v konkrétní zatáčce této cesty než začne její obraz slábnout zatímco já jdu vpřed. Doufám že si můžete lehnout na záda a na chvilku se na mě pověsit.

Liric and melody

6. února 2010 v 11:30 Kniha Miley Cyrus
Za chvíli jsem měla dvě ryby. Byla jsem jimi posedlá. Jejich jména byla Lyric a Melody. Někdy, když jsem měla psát, tak jsem seděla a koukala jak plavou v kruzích v jejich míse. Venku se v pastvinách probíhali volně koně, ale já upřeně zírala na ty dvě ryby jak navždy plavou v té sklenici. Byly tak nádherné. Mohla jsem dát své dvě ruce okolo mísy a vím že tam bylo něco nádherného. Život ve sklenici. Život ve sklenici je zázrak, ale také past. Lyric a Melody byly odstrčené a odsouzené aby se proplétaly tou samou cestou znovu a znovu. Jejich světy nebudou nikdy rozšířeny. Nikdy nezažijí dobrodužství jako Nemo, nikdy ani nezjistí kdo to byl. Upřeně se dívám do jejich malého světa a hledám písničku.

Myšlenky mimo mísu. To je to co jsem řekla já. Myšlenky mimo mísu. Nechtěla jsem být odstrčená jako ta ryba a viděla jen ten svět, který je přímo předemnou a plavala v kruzích. Ale když mi bylo jedenáct let , v šesté třídě, bylo těžké si představit svět bez toho, abych nebyla někde odstrčená. Nebyla jsem vždy odstrčená. Každý příběh má svůj začátek, střed a konec.

Teď mám pouze šestnáct let - nic si z toho nedělej je to vše ,,začátek" - tak začnu dnem kdy jsem se narodila a zmínim každý významný mezník (ztratila jsem zub! je mi deset! dostala jsem nové kolo!) a to do doby než mi bude sladkých šestnáct. Ne, to není to jak jsem to chtěla udělat. Místo toho chci začít šestou třídou. Byl to poslední rok co jsem byla známá jen jako Miley Cyrus. Byl to dělící bod - vím co si vybavím když se řekne můj život před a po...

Not all butterflies and flowers

6. února 2010 v 11:29 Kniha Miley Cyrus
Chci říct, že šestá třída nebyla dobrým rokem ale pohlcujícím stoletím. Když jsem zjistila, že pilotní sezóna a všechny konkursy se odehrávají v Los Angeles a navíc se překrývají se začátkem školy v Září, strávila jsem dobrou hodinu na podlaze svého pokoje a brečela jsem. To znamená, že pokud jsem ještě chtěla šanci účinkovat v televizi, musela bych nastoupit do školy v Nashvillu o pár týdnů později. V té době mé myšlenky na školu byly opravdu hrozné.

Vrátili bychom se do Kanady, což je blízko Toronta, kde můj táta hrál hlavní roli v seriálu Doc. On a moje mamka dojížděli tam a zpět, ale v létě než jsem šla do páté třídy se nám všem tolik stýskalo a tak jsme se přestěhovali zase nahoru. Mamka mě rok učila doma a teď se vracím ke své staré škole, po roce mé nepřítomnosti. Nejen že jsem věděla moc dobře že během prvních několika týdnech se vše dostane ven ze školy, ale potkáte se tam se svými učiteli, najdete své přátele a zjistíte jestli je pro vás nová školní uniforma přijatelná nebo zcela nepřijatelná.

Cool lidé našli sebe. Chytří lidé našli sebe. Já a všichni ostatní diletantský lidí by se měli realizovat, spojit své síly a co nejlépe je využít. Pokud postrádáte zábavu,riskujete že budete psanec. Lůzr. Pokud jste prošli střední školou, tak víte o čem mluvím. Pokud jste dosud, no a pak vlastně....zavěste se tam. Bude to lepší, slibuji. Buď jak buď, můžete si představit, že vám škola chybí a je zdaleka ideální. Ale jestliže jsem chtěla být herečkou, pak opravdu nebylo na výběr. Musela jsem jet do Los Angeles. Nebyla jsem očekávána že se objevím zpět ve škole a být jednou z těch cool holek samozřejmě.

Místo na farmě v Tennessee, kde jsme bydleli dříve než v Torontu bylo izolované, takže tam nebyly žádné děti pro mě a já nemohla mít žádnou praxi s kamarády. Když jsem vyrůstala, tak jsem si hrála se svými bratry a sestrami. Ale stejně pohodlně mi bylo i s rodiči a jejich přáteli. Ale i tak to nepomohlo, já měla vždy spoustu energie. Neexistoval žádný způsob, jak bych mohla jen stále sedět a hodiny se soustředit na konec. Lidé přesně nevěděli, jak na mě. Není to tak, že bych byla nezdvořilá, ale Já.Nemohla.Být.Zticha.

První den ve škole v prvním roce mi můj učitel řekl že budu po škole, pokud řeknu ještě jedno slovo. Otočila jsem se ke kamarádce a pošeptala jí ,,Ještě jedno slovo". Bum! Jsi po škole! Za šeptání! V prvním dni ve škole. Mám štěstí na učitele, neslyšel totiž co jsem přesně řekla, kdo ví co by se pak semnou stalo. Ve škole jsem chtěla být sama sebou a né být plachou. Měla jsem hodně o čem mluvit.

Zastavila jsem se v divadle a hudbě. Měla jsem dobré známky a také velké sny. Není přesný vozrec na to být "cool". Hodně dětí si s tím dělalo starosti. Já měla obavu z toho, že stojím venku. Chtěla jsem se cítit unikátně, nepředvídatelně, různě. Ale stála jsem venku a postrádala velmi důležitou zatáčku ve škole, to nebylo přesně to co jsem měla namysli.

Mimochodem, když jsem se dostala zpět do Nashvillu do šesté třídy-dva týdny poté, co začala škola-moji staří přátelé byly zřejmě rádi že mě vidí, cítila jsem že se život vrátí do normálního stavu. Začala jsem myslet na to, že jsem o vlásek unikla pohromě a že jsem si začala uvědomovat že tohle nebyl můj případ. Jedna z mích nejbližších kamarádek, jmenovala se Rachel a já jsme začali být rozháněné k partě holek v naší třídě. Ony nebyly zas až tak cool a namyšlené holky. Opravdu nevím co bylo jejich řešením. Ale právě teď nemůžu být stereotypní. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem se chtěla do jejich skupiny hodit. První známkou potíží byla nejmenší, nejmenší věc co si můžete představit.

Stály jsme po matematice u našich skříňek. Udělala jsem malý vtípek, a vůdce - MG - ,,Mean Girl" vykulila oči. Tak to bylo, drobné gesto -a šlo to ve vteřině. Všechno něco znamená v šesté třídě. Co jsem jí na to řekla? Nic samozřejmě. Mám na mysli, jestli jste byli v šesté třídě, víte jak to chodí. Kdybych měla říct něco jednoznačeného, jako třeba ,,Co se děje žes kulila tak oči?" MG by na to řekla něco opravdu lehkomysleného jako ,,Nemám ponětí o čem to mluvíš" a já bych se ponížila. A pocit z té averze byl víc než nic. Tak jsem jednala, jako bych jí vůbec neviděla. Dala jsem to prostě pryč z hlavy.

Ale příznaky průběžně přicházely. O několik dní později jsem položila svou krabičku s oběděm dolů a uslyšela jsem někoho vrčet. Vrčet? Další týden jsem na sobě měla novou džínovou bundu. Řekla jsem: ,,Miluji svůj dnešní outfit". Někdo se mi začal posmívat: ,,Vážně?" a přesměroval můj pohled na seschlý, mrňavý, sušený hrášek na podlaze, ze včerejší večeře. Teď už vím že jsem nebyla paranoidní. Byla jsem vyhnanec. Proč se mí "přátelé" na mě obraceli? Netušila jsem. Tady to máte.

Vítej v šesté třídě-sociálním pekle.