close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hunting rabbits

6. února 2010 v 11:18 |  Kniha Miley Cyrus
Mé všechny nejstarší hudební vzpomínky se neodehrávají jen na jevišti. Jak vzpomínám, hudba byla součástí mého každodenního života. Dědečkův otec (E.L. Cyrus) byl Svatodušní kazatel. Na vrcholu legislatoře pro stát Kentucky, zpíval děda (Ronald Ray Cyrus) nějaký čas s Crownsmen.

Mýho taťky mamka (Ruthie Cyrus) je taky hudebně nadaná. Hrála na piano a také zpívala. Kdykoli přišli domů, táta vzal svou kytaru a šel s ní hrát ven. Můj táta, strejda a děda zpívali "Little Red Caboose" nebo "Silent Night". Zejména kolem Vánoc byl dům plný koled. Když jsem vyrůstala, táta vodil často domů své hudební přátele. Seděla jsem na klíně Waylona Jenningse, mezitím co zpíval "Good-Hearted Woman". Když mi bylo 10 nebo 11 Ed King mi ukázal několik akordů k písničce "Sweet Home Alabama" na mé první kytaře.

Hudba je má životní láska. Je to celkový útěk z reality. Hudba Vás přesune úplně na jiné místo. Tam, kde je to neočekávané a smysluplné.

Jednoho dne k nám přišel na návštěvu Johnny Neel. Já a můj táta jsme se s ním prošli až na vrchol jednoho kopce blízko našeho domu. Johnny byl slepý a tak jsme šli opatrně. Používal hůl a já jsem se ho mezitím držela na druhé straně. Když jsme se posadili na vrchol, Johnny řekl: ,,Musí to být tak krásné. Jak moc bych si přál vidět, jak je to krásné." Taťka mi teď připomněl, že jsem mu řekla: ,,Poslouchej vítr. Můžeš slyšet Boží hlas ve vítru." A když Johnny Neel jen tiše seděl, řekla jsem: ,,Dej si hlavu blízko k trávě a uslyšíš to." Šel na všechny čtyři, dal ucho k zemi a řekl: ,,Máš pravdu baby."

Můj táta říká všechny příběhy o mě a jeho hudebních přátelích. Můj nejoblíbenější je ten o Carl Perkins. Carl Perkins přinesl své psy na lovení králíků z Memphisu a šel se projít s mým tátou kolem farmy. Táta a Carl nebyli ale skutečně na lovu. Jen se rádi dívali na psy, kteří hledají králíky. Bylo mi šest a přesto jsem s nima šla. Vždycky jsem s nima chodila. Carla psy zachtili pach králíků, tak utíkali na pole ale králící utekli do děr. Carl se podíval na mě a řekl mi: ,,A te'd chci zlatíčko, aby jsi si zapamatovala tento den. Já a táta nenosíme žádné zbraně ale i tak máme rádi lov králíků. Vždy si pamatuj, že lov králíků je jako hudební byznys."

To nedává smysl. ,,Co tím myslíš?" zeptala jsem se. Řekl: ,,Není to o tom, že zabiješ králíka. Je to o potěšení pronásledovat ho." Taťka říká, že psy začali výt a my jsme tam stáli - on, já a Carl Perkins. Pamatuje si to, jako by to bylo včera. Nejsem si jistá, že já si to tak zcela pamatuji ale vím, že tento den je stále semnou. Žádný z těchto setkání ze mě neudělalo to co jsem. Ani jeden z nich mě nepřesvědčil o tom, že mám být herečka nebo zpěvačka.

Ale naše hodiny, naše dny se sčítají. Malé okamžiky se připojí k jiným malým okamžikům a ty se sbírají do jednoho velkého snu. Západ slunce, chůze, několik slov moudrosti.

STÁVÁME SE TÍM, CO PROŽÍVÁME...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama