close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Lossing pappy

6. února 2010 v 11:20 |  Kniha Miley Cyrus


Než se vrátím rovnátkům, chci mluvit o dědečkovi. Zatímco jsme nahrávali pilotní díl, táta létal tam a zpět mezi natáčením Hannah Montany a dědečkovým lůžkem. Je to děda z tátovi strany. Byl nemocný, vážně nemocný. Měl rakovinu plic. Všechny vzpomínky, které s ním mám jsou v mé hlavě. Věděla jsem, že vždy chtěl, aby se můj sen splnil. Děda měla chatu v Cave Run,Kentucky. Je to nejkrásnější místo na zemi. Ráno nám dělal slaninu a vyprávěl bláznivé historky o našich psech a nebo o tom, co vyprávěli sousedé.

Každý z dětí měl v patře jeho chaty svůj pokoj. Kdykoliv jsme přišli na návštěvu tak jsem první noc spala ve svém pokoji na starém koberci, který byl z medvědí kůže. Smrt mě děsí každou chvilku. Děda tu byl pro nás. Milovala jsem jeho škádlení. Dokonce jsem měla ráda i to, jak děda voněl. Rok co rok používal stejný deodorant - je to země generické značky a hodně mi ho to připomíná. Strávili jsme hodně času na chatě a taky okolo. Chtěla bych změnit odchozí zprávy na záznamníku a říct: ,,Ahoj, díky za zavolání mého dědy," a pak bych udělala zvuk který by připomínal lokomotivu - whoo whoo whoo - a řekla bych: ,,Mám ho ráda a doufám že vy také." U chaty byla nedaleko hora s jeskyní. Děda pomohl mě, Braisnovi a Traceovi (má sestra Noah ještě nebyla na světě) hledat šípky a vyhledávat netopýry. Děda byl obrovské dítě. Když jsme dokončili práce, děda řídil v jeho starém autě. Můj táta řídí příliš pomalu a nikdy není schopen s ním držet krok. Táta je obvykle opatrný řidič.

7 VĚCÍ, KTERÉ MŮJ DĚDA ČASTO ŘÍKAL...

1. Čím více budete dupat do lejna, tím víc to bude smrdět.
2. Vytrvalost je kvalita charakteru muže, co uhlík je ocele.
3. Co je dobré pro husu, je dobré pro housera.
4. Tam kde jdeš....jsem já.
5. Jeden čas pro zkoušení není čas pro přestat zkoušet.
6. Jste plní bobků jako vánoční krůta =)
a mé oblíbené číslo jedna...7. Miluji Tě.

Děda měla chraplavý hlas jako já a žaludek, který měl velký podobně jako já, aby se nám tam vešlo hodně jídla. Vždy tryskal lidskou moudrostí, která pro mnoho lidí neměla žádný smysl. Pro mě taky (obvykle). Pokud jsem mluvila o někom, kdo mě naštval, říkával: ,,Čím víc budeš dupat do lejna, tím víc to bude smrdět," nebo: ,,Když tě někdo knokautuje, nepotřebuješ žádného soudce." (To často říkával tátovi protože chtěl být boxerem.) Když jsem na sobě něco měla - řekněme klobouk - zeptala jsem se ho: ,,Líbí se ten můj klobouk dědo?" Pokud se mu to nelíbilo, řekl: ,,Oh, samozřejmě rád bych měl obě ty věci. Jednu na hovno a tu další abych jí vytvořil." Pak se táta přidal: ,,Já taky," a já řekla: ,,Nemám ponětí o čem to tu vy dva mluvíte." Nevadí.... i když.

Byl to nejúžasnější dědeček na světě. Děda dělal vždy skvělé publikum. Schodiště na chatě jsme vždy využívali k hraní. Když jsem byla malá - pět,šest - hráli jsme show "Tomorrow" od Annie. Šla jsem dolů po schodech jako hvězda. Děda tleskal a pískal a řekl: ,,Běž tam a udělej to znovu!" Žrala jsem to. Když jsem byla na chatě, hrála jsem na jeho piano. Nikdy jsem se na piano neučila, ale líbilo se mi to - a stále líbí. Vzal mé prsty a jezdil s nimi po klávesách. Děda složil písní s názvem "The Rain Song".

Tak jsem napsala píseň pro dědu "I Miss You". Byl tak nemocný. Věděla jsem že umírá a pomalu to vědělo i mé srdce. Nemohla jsem si život bez něj představit. Bylo pro mě moc těžké tu píseň napsat. Pracovala jsem na ní s máminou kamarádkou Wendi a zabíjelo mě to. Nakonec jsem řekla: ,,Nemohu už psát. Musím přepsat." Ale věděla jsem co chce mé srdce říct a co je v mém srdci si najde cestu do ruky. Tak jsme se do toho opřely a píseň byla hotová. Opravdu jsem moc chtěla aby děda slyšel "I Miss You" předtím než zemřel. Nikdy jsem to pro něj nezpívala ale ke konci mu táta zahrál rychlý střih a já věřím že mu dala naději jakoby i nadále dával naději mě. Děda řekl, že odmítá zemřít před premiérou Hannah Montany v TV. Ovšem zemřel dva dny před premiérou. Přesto viděl nahrávku pilotního dílu. Vím, že byl pyšný.


Jižanské pohřby jsou jako svatby. Každý se ukazuje ve velkém klobouku, který budí respekt. Je to prakticky sloučení rodiny. Na pohřbu jsem nemohla vidět nic jiného než svého dědečka. Došlo k otevření rakve a já jsem se chtěla dotknout jeho ruky a naposledy říct sbohem. Ale nechtěla jsem si pamatovat tuhle cestu, takže jsem zůstala vzadu. Ta chvíle mě stále straší. Když děda zemřel, pořád jsem kroužila kolem jeho smrti. Pokud jste ztratili nějakého prarodiče, tak víte jak to chodí. Stýskalo se mi po něm. Stále stýská. Truchlila jsem po něm. Stále truchlím. Pořád jsem přemýšlela o tom, jak jsem slíbila své starší sestře Brandi, že ji vezmu na King Island (jeden zábavný park) ale nikdy nebyla šance. Jeden čas jsem byla pořád přilepená na telefonu. Na našem záznamníku totiž ještě mluvil a já si to pouštěla znovu a znovu. Vždy když jsem si to pustila, měla jsem pocit že nás nikdy neopustil. Pak jsem měla sen. Byl o dědovi, chtěl mě vést dál a řekl: ,,Nemohu s vámi opustit majetek. Nemůžete mou smrtí nechat svůj život." Když jsem se probrala, jeho hlas byl v mé hlavě tak živý. Bylo to jako by mi řekl sbohem a odešel ke dvěřím. Ze zvyku jsem šla k telefonu abych si poslechla jeho hlas. Byl pryč. Vymazán. Plovoucí pryč do éteru. Jako by mi děda řekl abych to udělala.

Můj táta převzal dědovu tendenci mluvit o nesmyslech. Řekl: ,,Co je dobré pro husu, je dobré pro housera." Druhý den řekl "pípa" místo "kohoutek". V té chvíly jsem si konečně věděla, že nevadí když budeme o dědovi mluvit. On tu bude vždy s námi!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama