close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The caffeteria

6. února 2010 v 11:26 |  Kniha Miley Cyrus
Nikdy jsem nikomu ve škole neřekla, že jsem byla na konkurzu v LA, ale zdálo se, jako by moji ničitelé měli šestý smysl a věděli že jsem někde byla. Když jsem se vrátila zpět z LA podruhé, děvčata se vrátila do mé běžné šikany. Jednalo se o velké a tvrdé holky. Já byla vychrtlá a malá. Byly plně schopny mi dělat tělesná poškození. Jako kdyby to už nebylo dost děsivé, pak mi poslali vzkaz, když jsem se druhý den ukázala v bufetu na obědě. Nebudu sem psát žádná slova, která mi hrozila. Řekněme, že to bylo opravdu dost nepříjemné.

Já vím že to zní trošku hloupě, že se bojím vzkazu. Musíte mi prostě věřit. Tyto dívky byly špatné. Celou dobu jsem se to šikanování snažila zvládnout sama. Nikdy jsem neukázala svůj strach, ne na ty holky, nebo na své kamarádky a nebo rodiče. Nikdy jsem nebrečela. Neřekla jsem to svým rodičům. Zkoušela jsem všechno a pořád na to myslela. Někdy jsem se snažila sama sebe hájit. Někdy jsem se omlouvala. Někdy jsem šla prostě pryč. Vždycky jsem se cítila sama. Ale v noci jsem se stala bufetovou hrozbou, viděla jsem jak se operace "Co nejvíc uškodit Miley" stup'nuje na novou úroveň. Více oprace "Miley shodit dolů". Byla jsem vyděšená a tak jsem to řekla kamarádce z roztleskávaček po telefonu.

Měla bych předstírat že mám chřipku? Měla bych přeskočit oběd? Mám si vzít do ruky láhev s kečupem a připravit se na bitvu? Jakmile jsem položila telefon, přišel do pokoje taťka. Posadil se na mou postel a řekl že zaslechl můj rozhovor. Sklopila jsem oči. Táta chtěl vědět co se děje. Ukázala jsem mu tedy ten vzkaz a řekla mu že mám velký strach. Pořád jsem ho prosila aby nic nedělal. Věděla jsem, že kdyby to řekl mamce, hned by volala ředitelovi, byl by to konec. Zničily by mě. Táta mě vyslechl a řekl že to chápe. Ale pak dodal: ,,Ale víš že to mamce musím říct." Sledovala jsem rovnou tátu a pak řekla mamce: ,,Mami já už s vámi nikdy nebudu mluvit pokud cokoliv řeknete." Ale viděla jsem jejich tváře, jakmile jsem šla spát, vedli dlouhý rozhovor.

Další den jsem šla na oběd a nevěděla kdy tu konverzaci vlastně ukončili. Co jiného jsem mohla dělat? Pokud se těm holkám dnes schovám, udělají to zítra. Byl to speciální mimoškolní den dívek, které chtěly někoho zmlátit. Ale místo toho mají šťastný konec s povznášející zprávou o překonání úzkosti. Na tomto pozemku snad zůstanu po zbytek svého života-opuštěná a sama. Jakmile jsem se posadila na svůj prázdný stůl v jidelně, tři holky vztaly od stolu a v mžiku stály nademnou. Můj žaludek se sevřel. Stiskla jsem svůj sýrový, grilovaný sendvič, jako by to byl můj nejlepší kamarád. Byla jsem připravená. Začaly semnou třást a ječet ať vstanu. Seděla jsem tam jak zmrazená. Nevěděla jsem co mám dělat. Podívala jem se okolo a uviděla matku jedné z dívek, která seděla blízko stolu.

Matka! Ona se ale jen začala smát. Nebyla jsem kuře. Co mi to chtějí udělat? Byla jsem najednou obklopena lidmi. Vstala jsem, nohy jsem měla stále kratší než ony a řekla jsem: ,,Co máš za problém? Co jsem ti kdy udělala?" Než mohly cokoliv říct nebo udělat, přišel ředitel a přerušil nás, řekl: ,,Holky!" Jediné slovo které řekl a všichni v jídelně řekli "Oohh." Mluvím o trapnosti a úlevě. Po této konverzaci šla mamka oslovit ředitele. Moje mamka se chtěla prostě jen dohodnout, že holky jsou prostě holky nebo tak něco, ale táta jí řekl: ,,Člověk nikdy neví. Co se dělo ve škole po celou tu dobu." Samozřejmě že se moje máma cítila divně. Ale když na to přišlo, myslím že se mi dost ulevilo že moje mamka zasáhla. Upřímně, nevím které holky mi to dělaly. Kdykoliv byly v mé blízkosti tak jsem se koukala dolů.

Ředitel nás zavedl do své kanceláře a přiměl nás mluvit. Jako by jsme byli dvě argumentující strany o tom, kdo ukradl jeho tužky, když jsem všichni dobře věděli, že to byl jednoduchý případ mučení nevinných. Pouze tři dávky byly na mě vybrané v ten den v bufet, ale mám pocit, že ostatní děti z toho měli představení. Vždycky jsem byla dobře škádlená od svého otce. Můj třídní by řekl: ,,Tvůj táta je k nevíře. Ty nikdy nic neuděláš jako on." Prostě jsem to ignorovala. Myslela jsem na jeho úspěšený a šťastný život. Možná si myslely, že jsem arogantní, protože jsem moc hrdá na svého tátu (dobře, on je ten nejúžasnější chlap na světě) nebo by chtěly být mnou, nebo by chtěly být herečkou a zpěvačkou. Možná že právě zapáchaly nejistotou. Možná to byl důvod, proč jsem byla stále osamělá. Ať už je důvod jakýkoliv, do dnešního dne nevím proč se to dělo. Asi nikdy ani vědět nebudu a v této chvíli nechci. Ani jsem nevěděla proč byla obviňována moje bývalá nejlepší kamarádka. Rachel mě v mích očích nezradila. Ona mi stejnak nikdy moc nerozuměla. Upřímně, myslím že jí tehdy šikanovaly protože se semnou kamarádila. Myslím že měla velký strach ze svých nových kamarádů. Byly jsme rozdílné, ona měla strach uvnitř skupiny a já měla strach mimo ní. Vždycky jsem se snažila najít pohodlí, návody a odpovědi na svou víru. Obrátila jsem se ke své bibli, jak to dělám často i teď a našla žalm.

Žalm 25: 1-2,5-7

O PANE, VZDÁVÁM SVŮJ ŽIVOT TOBĚ
VĚŘÍM V TOBĚ, MŮJ BOŽE
NENECHEJ MĚ ZAHANBENOU
NEBO NECH MÉ NEPŘÁTELÉ TĚŠIT SE Z MÉ PORÁŽKY.

VEĎ MĚ TVOU PRAVDOU A UČ MĚ,
PRO TEBE JE BŮH, KTERÝ MĚ CHRÁNÍ
CELÝ DEN V TOBĚ DÁVÁM SVOU NADĚJI
PAMATUJ O PANE, TVŮJ SOUCIT A NESELHÁVAJÍCÍ LÁSKA
JSOU PROBOUZENY Z DLOUHÉ A STARÉ MINULOSTI.

Po rozhovoru s ředitelem, byla největší hrozba ukončena, ale já byla stále sama. A po deponování konkursu, po velice dlouhou dobu, jsem neměla ani své pohodlí u roztleskávaček. Začala jsem chodit ven se staršími dětmi a snažila se jít pryč ze své mysli. Ty dívky co mě šikanovaly mi i přesto dělali těžkosti každý den. Nenáviděla jsem školu. Nikdy jsem se neotočila zády ke své otevřené skříňce, aniž bych se neujistila kdo stojí v hale. Nikdy jsem neváhala mezi třídou a odpolednem po škole. Pokaždé když jsem šla na záchod, nebo za roh, byla jsem jako ostříš. Necítila jsem se bezpečně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama